ZŠ Masarykova - Jizerské hory, 3-7.6.2019

Byli Husité také v Jizerských horách? A jaké používali zbraně? Odpovědi na tyto i jiné otázky se dozví žáci, kteří se vydali na školu v přírodě do Penzionu Eva v Bedřichově. 

Jejich dobrodružnou výpravu můžete sledovat ZDE

Pondělí 

A je to tady! Naše první škola v přírodě. Po zamávání rodičům, několika zatáčkách a semaforech přijíždíme do cíle. Penzion Eva v Bedřichově - to bude na tento týden náš náhradní domov. Po vybalení zavazadel na pokojích jsme si dali oběd, odpočinuli si a vydali se na nedalekou rozhlednu Královku. Z vrcholku rozhledny se nám naskytl krásný pohled do okolí, kterému dominoval Ještědský vysílač. U rozhledny jsme se vyblbli na prolézačkách a po Mravenčí stezce se vydali zpět k chatě. Cestou jsme si na paloučku zahráli lidské bingo a pak u chaty získávali první body pro naše týmy. Večer jsme si shrnuli, co všechno víme o Husitech a naše týmy se rázem proměnily v Tábority, Orebity, Pražany a Severočechy. Každý tým si vytvořil erb a bojový pokřik. Zbytek času jsme využili k míčovým hrám a teď ležíme v postelích a těšíme se, co nám přinese zítřek. 

Úterý

Po ranním probuzení nás na tvářích zašimraly sluneční paprsky. Dopoledne jsme strávili společně s paní učitelkami v blízkém lese, kde jsme hráli například přibližovanou nebo hru na vraha. Na oběd jsme naplnili bříška smaženým sýrem a pak si náležitě odpočinuli. Odpočatí jsme se opět proměnili v husity a vydali jsme se shromažďovat suroviny a další potřebný materiál pro boj s křižáky. Naši Spanilou jízdu přerušil déšť, který nás zahnal do útrob našeho tábořiště. Co bychom to ale byli za husity, kdybychom se i v dešti nedokázali zabavit. Hráli jsme kreslící tichou poštu a hru na náhodu. Počasí se po chvíli umoudřilo a mohli jsme ještě před večeří vyrazit na krátkou procházku. Večer jsme luštili vzkaz Zikmunda Lucemburského, který nás vyzval na souboj, jež se odehraje zítra odpoledne mezi našimi husitskými kmeny a Zikmundovými křižáky. Jsme po celém dni krásně unavení a čerpáme v postelích síly na zítřejší boj.

Středa

Středeční dopoledne bylo opět plné sluníčka a her po třídách. Krom sportovních her se zde věnujeme také hrám divadelním, a to pilnou přípravou na blížící se školní vystoupení. Čím více se blížila druhá hodina odpolední, tím více v nás narůstala nervozita. Ze včerejší zprávy od Zikmunda Lucemburského jsme totiž věděli, že na nás táhne křížová výprava. My se však nezalekli a nakonec se nám podařilo odhalit a porazit všechny křižáky. Na déšť už jsme ale nestačili, a tak jsme před večeří hráli stolní hry a lámali si hlavu s příslovími uvnitř. Počasí se však umoudřilo a dovolilo nám večerní soutěž plnou pohybu a procvičující naši koordinaci, spolupráci a paměť. Po vyhodnocení celého dne nás čekala ještě noční stezka, kterou jsme všichni s větším či menším strachem zvládli a teď už zavíráme oči a chystáme se do říše snů.

Čtvrtek

Ze snů nás probudilo očekávání posledního dne a z postelí vytáhlo jak jinak než sluníčko. Dopoledne jsme strávili opět v třídním kolektivu a tentokrát jsme si zazávodili. Po skvělé baště nás čekal závod dvojic, který prověřil naše znalosti o husitství. Všichni jsme dříve či později přišli na správné odpovědi a úspěšně dorazili do cíle. Dali jsme si svačinku a v týmech se pustili do luštění šifry. Zpěvem bojového chorálu jsme dokázali, že jsme opravdoví husité a zasloužíme si mapu, která nás snad zavede ke ztracené husitské kádi. Rozluštili jsme polohu kádě a vyrazili do terénu. A opravdu tam byla - káď plná odměn pro každého z nás. Před večeří jsme se šli projít do okolních kopců a i když jsme si mysleli, že naše nožičky nemůžou tolik námahy zvládnout, večerní diskotéka ukázala opak. Nejprve jsme se u ohně s kytarou hezky rozehřáli a pak už mohla závěrečná tancovačka začít. Spokojení, vytancovaní a znavení padáme do postelí a těšíme se zítra u autobusu naviděnou.